THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Před Lampou je živo. Možná ani nevylovím z paměti, kdy jsem před klubem viděl tolik postávajících hloučků. Dole bude narváno. Pár slov ke kapelám. Už při setu plzeňských ███ se v sálu těžce dýše. Černý obdélník poprvé v Plzni s Vadimem u kytary. Skřehoták se topí v nástrojích a zní jako hodně vzdálené utrpení. Blackmetalovou temnotu střídají postrockové repetice a následně vygradované noisové stěny. Nová skladba zní slibně. Asi nejlepší set, co jsem od nich viděl a slyšel.
LVMEN zdobí vrásky. Mnohé kapely s poroudem času měknou. Oni teď nahráli svoji nejbrutálnější desku. Zvuk je odzbrojující. Je všude. Je tučný. Není před ním úniku. Svírá vás. Neustále se valí nové a nové vlny, které se o vás tříští. Je to tak intenzivní. LVMEN jsou všude. Projekce vtahující a pohlcující. Opět mozaika z kultů kinematografie. Apokalyptický zvuk si vybírá svou daň. Poslední skladbu nedávám, musím ven. Jinak to nepřežiju.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.